Přílet do Bostonu

Do Bostonu jsem přiletěl 2.9.2005 v šest večer bostonského času (o půlnoci našeho). Absolvoval jsem krátký pohovor na imigračním, sejmutí otisků prstů, vyfocení, bezproblémové vyzvednutí kufru, nasazení klobouku, aby mě mí ubytovatelé Brett a Mindy snadno poznali (bylo to domluvené znamení – ještě ve čtvrtek večer jsem jim posílal fotku v tom tričku a klobouku, ve kterém se tam zjevím), a brýlí, abych si všiml já jich. Někdy v 18:45 jsem vyšel do shluku lidí s cedulemi plnými obskurních jmen, no a během 10 vteřin jsem uviděl čtyři mávající ruce směrem ke mně. Setkání proběhlo ještě hladčeji, než když čekám na Evulu na peróně u vlaku.

Brett a Mindy na mě hned zapůsobili jako velmi milí a sympatičtí lidé. Zvolili autem takovou trasu, abych viděl aspoň panorama Bostonu a baseballový stadion Red Sox. Cesta k jejich domu trvala asi jen dvacet minut, ale za tu dobu musel Brett snad pětkrát zastavit stáhnout okýnko a zaplatit nějakých pět dolarů – nejdřív samozřejmě za parkování na letišti a pak asi za průjezdy tunely. Hned v autě jsme si začali všichni tři povídat a pokračovali jsme i na večeři, na kterou mě vytáhli hned poté, co mi ukázali dům (levý dům na obrázku) a ubytovali mě. Večeři jsme měli v jejich oblíbené hospůdce za rohem. Na čtyřech obrovských plátnech tam běžel baseball, personál byl jak z americkýho filmu (takovej ten afekt nebo jak to nazvat asi teda fakt v těch filmech nevychází ze způsobu herectví nebo z nadsázky při psaní scénáře, ale opravdu ze zdejší reality...). Dal jsem si točenej Bud, francouzskou cibulačku (ale s tou to mělo společnou jen tu cibuli, jinak to mělo celý chuť jak barbecue omáčka smíchaná s okořeněnou UHO ze školní jídelny) a medový kuřecí křidýlka, který mi doporučil Brett. Mindy je nazvala nejlepšími křidýlky v Newtonu a Brett ji opravil, že jsou rozhodně nejlepší v celým Bostonu. Ale já teda nevím. Nebyly úplně špatný, ale zas měly takovou přehnaně americkou chuť – zase jak barbecue omáčka, u který to někdo přehnal s dochucením. Mimochodem Brett vypadá jak Harry Potter. A Mindy? Těžko popsat nebo přirovnat. Taková oplácanější, usměvavá blondýna.

Po deváté hodině jsme dorazili domů. Oni se ukládají do hajan a já se zabydluji ve svém pokoji, spouštím bez problémů internet přes wi-fi a píšu první zprávy domů. Pak si jdu dát sprchu, ale ne a ne přijít na to, jak docílit teplejší vody, a tak se rychle osprchnu studenou a možná i díky tomu se mi pořád ještě nechce spát a píšu tady ve 23:50, rozuměj 5:50 českého času, deníček. A krkám barbecue.