Jak jsem opil Raye

Ve čtvrtek ráno jsem si řekl, že zůstanu doma. Měl jsem toho docela dost co dělat na počítači a fyzickou přítomnost na Harvardu jsem k tomu nepotřeboval. Největším zážitkem dne byla návštěva místního baru UNO s Rayem. Že jsem o Rayovi ještě nemluvil? V našem domě bydlíme B&M, důchodce Ray, důchodkyně Kathleen a já. Raye jsem poprvé potkal v neděli. Během prvního setkání mi stihl asi pětkrát zopakovat, jak je úúúúžasné, že jsem tady. Jsem si jist, že nešlo o projev homosexuality nebo nějaké úchylky, ale o pověstnou americkou afektovanost nebo jak to nazvat. Neustále mě ujišťoval, jak je skvělé, že jsem tu, a já mu na oplátku říkal, jak moc si vážím tohoto krásného vřelého přijetí. Ray byl někdy v sedmdesátých letech v Československu a Prahu považuje za jedno z nejkrásnějších měst. Evropu docela procestoval, pár let studoval v Německu, nějaký čas strávil v severní Anglii. O moc víc jsem toho o něm nevěděl, než mě dnes vytáhl na odpolední pivko do toho baru UNO.

Už jsem seděl u počítače docela dlouho, tak jsem na pivo zašel rád a bez výčitek. Velmi příjemný bar, docela dobré točené pivo. Tmavší, takže trochu sladší, ale dobré. Mimochodem, barmanka mě vyzvala k prokázání plnoletosti a Ray ji omlouval, že to je prostě její povinnost. K tomu pivu mi Ray doporučil „pizza skins“, což je taková pizza z tlustšího těsta a na ní je bramborová kaše, cibule, slanina a sýrová krusta. A to teda bylo fakt vynikající! Dozvěděl jsem se, že Ray sloužil dva roky ve Vietnamu, že má PhD. z literatury (specializuje se na německou literaturu), umí německy, trochu francouzsky a k tomu latinu a staro-islandštinu, jeho rodiče se narodili v Irsku, byl dvanáct let děkanem jedné fakulty nějaké místní massachusettské univerzity, vlastní chaloupku a malý pozemeček v Anglii (konkrétně v Yorkshire), je rozvedený a bezdětný, teď je v důchodu a dělá vrátného v YMCA, takže vstává ve 3, v osm ráno je zpět z práce a v pět odpoledne chodí spát, dále nesnáší G. W. Bushe, hrozně prožívá hurikánové neštěstí v Louisianě, jeho nejlepší přátelé jsou Angličani, nemá rád lahvové pivo, jen točené, a o berlích chodí proto, že ho loni před vánoci srazil chlap autem a zničil mu kotník.

O mně se toho Ray taky hodně dozvěděl. Příjemně jsme pokecali, já dal dvě velký a jedno malý pivo. Ray dal myslím tři, ale měl jich pár ještě předtím po obědě, takže když jsme vstávali od baru, málem se tam regulérně skácel. Docela se picnul, tak jsem ho na cestě domů – bylo to jen za roh – musel jistit, aby neupadl. Moc se mi omlouval, že to takhle přehnal, bylo mu to očividně dost trapný a dušoval se, že se mu to dlouho nestalo. Požádal mě, aby to zůstalo mezi námi. Ale já věřím, že tím, že o tom napíšu sem, lidem, které nikdy nespatří a pro které je a bude jen tím Rayem z mého vyprávění, mu tím neubližuju. Brettovi, Mindy, ani Kathleen se o tom samozřejmě zmiňovat nebudu. Dnes platil Ray, příště platím já. Ale příště budu muset dát trochu pozor, aby se nedostal chudák do stejné situace.