Americká večeře

V sobotu jsem povečeřel společně s Brettem, Mindy a její kamarádkou, která s Mindy trávila odpoledne. Večeře to byla pravá americká – vařená kukuřice, hot dog s kečupem a hořčicí a kuřecí křidýlka Buffalo. A musím říct, že to bylo docela dobré. Američnost večeře podtrhla přítomnost zmíněné Mindiny kamarádky Lisy, což je sice velmi pohledná a na první pohled moc sympatická holka, která ale dokáže v hovoru s Mindy tak příšerně afektovaně štěbetat, že jsem pochopil, že některé americké filmy, o kterých jsem si vždycky myslel, že přehánějí, vůbec nepřehánějí. Navíc téma štěbetání při večeři bylo „muzikály“, takže co chvíli se z Lisiných či Mindiných úst ozval úryvek z toho či onoho kusu. Pak přišly na řadu kreslené seriály – to bylo rovněž výživné (opět s citací úryvků). Mezitím Mindy také zmínila, že moje máma je herečka a Lisa se typicky americkým způsobem obrátila na mě se slovy „Oh really?“ (v poloze asi čtyřčárkovaného gis) a hned na to řekla „A odkud jsi to vlastně říkal, že seš, z Ukrajiny?“ Když jsem uvedl na pravou míru, že z České republiky, nepůsobila na mě její reakce dojmem, že by v tom viděla nějaký rozdíl.

A ještě zpět k těm kresleným seriálům. Mindy a Lisa se hrozně divili, jaktože neznám některé americké cartoons, a vysloveně mě litovali, že jsem měl tak ochuzené dětství. Oni ale pro změnu netuší, co je to Jen počkej zající, Krteček, Bob a Bobek, Křemílek a Vochomůrka nebo Štaflík a Špagetka. Osobně jsem radši, že jsem byl v dětství vystaven tomuhle než tomu, na čem v dětství ujížděli oni. Ale to Američanovi nevystvětlíš.