Vše naposled

Úterý byl závěrečný den, jak má být!!! V poslední době jezdím autobusem a kolo už moc nevyužívám - kvůli počasí i tomu, že mám lítačku na autobus. Dnes jsem ale věděl, že pojedu na Harvard na kole, protože je to poslední možnost. Navíc bylo polojasno a celkem teplo. Připadalo mi při té jízdě kolem Charles River, jako bych se loučil s každým stromem, každým spadlým listem, každým šutrem a každou kachnou na řece. Zvláštní nostalgický pocit.

Ve dvě jsem měl poslední konzultaci s Aghionem. Šlo spíš už jen o takové obecnější pokecání, co dál s modelem, a rozloučení. V lednu se objeví v Praze na CERGE, tak ho prý mám určitě kontaktovat. Pak jsem se naposled viděl s Hartem - neodolal jsem a nechal jsem si od něj podepsat jeho knihu, z níž některé věci učím v Praze. Je to teda knížka už z roku 1995, ale pořád dost dobře použitelná, s jednoduchými a elegantními modely. Další "naposled" patřilo knihovně v Langdell Hall. Jen jsem tam pořešil nějaké emaily, ale bylo to takové moje rozloučení s tímhle krásným místem, kde jsem z celé univerzity strávil nejvíc času.

Večer jsem pozval Bretta a Mindy na "poslední večeři" do Buff's Pub. Byla to symbolická revanš za to, jak mě tam pozvali oni hned ten večer, co jsem přiletěl do Bostonu. Dali jsme si klasicky hamburger (musím říct, že moc dobrý), kuřecí křidýlka v medové omáčce a pivko. Brett a Mindy mi dali na upomínku - a taky asi trochu na oplátku za věci, co jsem jim přivezl z Prahy - kalendář s fotkama Harvardu, magnet s Harvardem na ledničku a vlaječku Harvardu (prý ze všech možných vlaječek Harvardu, co měli, byla jediná vyrobená v USA:)), že si ji mám doma pověsit na zeď. No na zeď si ji věšet nebudu, ale kalendář je fakt pěkný a někam si ho pověsím rád. Bylo to moc milé, pěkně jsme se pobavili a vypadá to, že se někdy v nejbližších letech uvidíme v Praze...

Ptali se mě, jestli jsem tu teď v těch posledních dnech všechno stihnul. Nestihl jsem se podívat na rodný dům J.F.Kennedyho. Nestihl jsem zajít do velkého bostonského muzea vědy, které mě moc lákalo, protože tam jsou vysvětleny a jednoduše předvedeny všechny možné zvláštní jevy (jako blesk, elektromagnet, radiové vlny, vzlet letadla atp.) a abych pravdu řekl, tak - přestože jsem se na gymplu účastnil fyzikálních olympiád a odmaturoval za jedna z fyziky - bych vůbec nedokázal vysvětlit princip různých takových věcí. No a nestihl jsem zajít do klubu Mama Kin, na který mě upozornil Petr Hájek - jde o klub patřící bostonským Aerosmith. No a když jsem vyslovil, že jsem nestihl ten Mama Kin, hned jsem si řekl, že to můžu ještě dnes napravit a po večeři tam vyrazit.

S hotovostí jsem hospodařil právě tak, aby mi po zaplacení večeře (tam se nedalo platit kartou) už zbytečně moc nezbylo. Jelikož ale bylo dost pravděpodobné, že do Mama Kin se bude platit hotově vstup, popř. že za pivo se tam nebude dát zaplatit kartou, tak mi Mindy půjčila dvacku, abych nemusel zbytečně vybírat, pokud by nakonec nebyla potřeba. V devět jsme se definitivně rozloučili s B&M, bylo to dojemné, a já vyrazil směrem na Lansdowne Street, kde měl být Mama Kin. Ta zlatá tečka měla teprve přijít!!!