Welcome to Miami Beach...

Středa byla přejezdová, neboť mě čekal tříhodinovýn přelet do Orlanda (střední Florida) a následná pětihodinová jízda autem na Miami Beach (jižní Florida). V Bostonu byla ráno pěkná kosa, sychravo a deštivo, a tak jsem vyrazil na letiště dost nabalen, ale na vrchu v batůžku jsem si nechal kraťasy na převlečení, protože na Floridě na mě čekalo zhruba o čtyřicet stupňů (Fahrenheita, neboli cca. o 20 stupňů Celsia) více. Pro představu - zatímco Boston je zhruba na stejné rovnoběžce jako Řím (ale na rozdíl od Říma je vystaven přímému oceánskému podnebí), Miami Beach je od rovníku asi tak daleko jako jižní Egypt, tedy od Bostonu více než 1500 km na jih.

Letadlo bylo překvapivě zaplněné jen zhruba ze třetiny, takže jsem měl pro sebe celou trojsedačku. Jídlo nebylo v ceně, ale zakoupil jsem si na palubě malou svačinku za 5 dolarů a docela mě zarazilo, že jsem mohl zaplatit normálně kartou. Vizuálně byl interiér letadla velmi příjemně vyveden, v kombinaci tří pastelových barev - fialové, světle zelené a oranžové. V těchto trojích barvách byly nejen všechny trojice sedadel, ale také plastikový příbor sestával z oranžové lžíce, zeleného nože a fialové vidličky. Velmi vtipná byla instruktáž ohledně záchranných vest, dýchacích masek atd. Byla totiž, aby zaujala pozornost a nenudila (a snad aby byla srozumitelná i všem neameričanům na palubě), namluvena nefalšovanou mexickou angličtinou s drnčivým "r", žvatlavým "s" a podobně.

Letiště v Orlandu je moc pěkné - palmy, fontánky a rychlý automatizovaný vláček bez řidiče mezi terminály. Po třetí hodině jsem se sešel s Mirceou, převlékl jsem se do trička a kraťasů, nasedli jsme do Mirceovy Hondy a tradá na jih! Zastavili jsme se na jídlo ve Wendy's, což je takový lepší McDonald, ale neukázalo se to jako úplně nejlepší nápad. Já to ještě celkem rozchodil, ale Mirceu po jeho kuřecích křidýlkách a hranolkách do večera přepadly střevní problémy. Cestou dál na jih jsme v autě proklínali Wendy's a přitom si vzpomněli na ten starý vtip: "(...) Ááá, vidim 'WY'. Koukám, že pán tam má taky patrně vytetováno 'Wendy'." - "Ale kdeže, já tam mám 'Welcome to Miami Beach, the weather is nice today'." Tento vtip se okamžitě stal přirozeným sloganem našeho výletu.

Poté, co jsme se večer ubytovali v hotelu na Miami Beach a Mirceovi se trochu uklidnilo trávení, vyrazili jsme na nějaký ten koktejlík do centra Miami Beach. Samotné centrum není velké, ale je na Ameriku nezvykle vkusné, s krásnými vilami z dvacátých let ve stylu art deco. A v noci jsou moc pěkně nasvícené. Bylo teploučko, poseděli jsme na předzahrádce jednoho z těchto domů, dívali se na moře, popíjeli kubánský koktejl a probírali všechno možné. Všechno dávalo tušit, že tahle roadmovie s názvem "Welcome to Miami Beach, the weather is nice today" bude stát za to.