Výlet do Providence

Úplnou náhodou jsem se dozvěděl, že čtyři mí bývalí spolužáci z Budapešti žijí a studují v Providence kousek odtud. Providence je sice ve státě Rhode Island a Boston v Massachusetts, ale je to od sebe ani ne sto kilometrů a cesta tam trvá hodinu autobusem.

Ta náhoda spočívala v tom, že jeden z našich bývalých spolužáků nedávno hromadným emailem inicioval to, aby každý napsal všem ostatním, kde se teď vlastně nachází, jak se změnil jeho život a jestli by souhlasil s jakýmsi třídním srazem v Budapešti příští léto, kdy to bude právě pět let od momentu, kdy jsme v černých hábitech se čtvercovou čepkou přebírali z rukou George Sorose v orančovém hábitu diplomy CEU. Jakmile jsem tedy odepsal, že jsem momentálně v Bostonu, přišel mi email od Georgije, že se musíme vidět, protože oni jsou s Rezedou a svou čtyřletou dcerou (Rezeda tehdy, jsouc těhotná s Georgijem, CEU nedodělala) v Providence na Brown University, kde je i další pár našich spolužáků Svetla a Peter. Ihned jsme tedy naplánovali setkání v Providence a v neděli ho uskutečnili.

Na CEU jsme s Rusy Georgijem a Rezedou ani s Bulhary Svetlou a Peterem nebyli nejakými blízkými přáteli, byli to prostě jedni z mých čtyřiceti spolužáků, ale vidět se s nimi po letech bylo moc příjemné. Malá roztomilá Eugenia je živoucím odměřovačem času, co uplynul od naší CEU minulosti. Přijel jsem do providence autobusem v poledne, popili jsme ruský čaj u Georgije a Rezedy doma a ochutnal jsem ruský moučník "zefir", prohlédl jsem si jejich fotky, na oběd jsme zašli všichni dohromady do čínské restaurace, pak mě provedli po campusu Brown University (docela podobném campusu harvardskému), vyjeli do desátého patra knihovny, abychom si prohlédli Providence shora, a v podvečer jsme skončili všichni opět u Georgije a Rezedy na čaji, zefiru a palačinkách s javorovým sirupem. Mňam! Tak nějak jsme celý ten den kecali o všem možném - co nového u nás, u lidí z CEU, v Rusku, v Bulharsku, v Česku, jak se prosadit s PhD. ekonomie v Americe, jak v Evropě, jak byla Rezeda v Komsomolu, aby mohla na vysokou školu nebo na zájezd do Prahy a tak všelijak. Moc příjemné odpoledne, ale uteklo to docela rychle a v půl osmé už jsem zas odjížděl do Bostonu.

Ve středu mě čeká ještě výraznější rozptýlení, protože letím na Floridu, kde mě čeká pětidenní pánská jízda s Mirceou, mým nejbližším kámošem z CEU. Může se to jevit tak, že si tady jen bohapustě užívám místo toho, abych seděl od rána do večera nad svým výzkumem na Harvardu. Ale chyba lávky. Jsou to jen ostrovy rozptýlení v rámci mého jinak dost intenzivně pracovního pobytu na Harvardu. Až se v neděli vrátím z Floridy, bude tu na mě čekat nějakých jedenáct posledních dnů, během nichž mi bude rozptýlením už jen Brettova premiéra, slavnostní oběd při Thanksgiving Day a možná jedno zaskočení na kafe s kámoškou, která je zrovna taky v Bostonu. Tak zatim čau a ozvu se až s krátkým reportem po návratu z Floridy.